Když už člověk něco dělá třeba 5 let po sobě pravidelně každý rok, je to už jakási tradice, Jako například náš fesťáček Beginning of Summer. Pokud něco trvá 11 let, je to už celkem slušná nálož roků a dá se proto celkem sympaticky ohlédnout za lety uplynulými.
Z repráků mi zní a ještě několik dní pravidelně budou znít kapely jako Die Antwoord, Cage The Elephant, Kraftklub a nebo i Sto Zvířat, který si jak je rok dlouhej nepustím, ale tak nějak se pro mě stali symbolem RfP. To teda znamená, že můj playlist se rozšířil o dalších pár jmen a to nemalých. Začnu asi u hvězdy největší a tou jsou dle mého Die Antwoord. Asi proto, že jsou z daleka a neni uplně běžný je vidět koncertovat. Asi proto, jak vypadaj. Před lety jsem na ně narazil a ani trochu se mi to nelíbilo, prostě ujetá hudba, kterou si člověk pustí z recese, ale jak se RfP blížil, naposlouchával jsem kapely a nějak mě to začlo bavit a přitahovat. Postupně jsem se na ně těšil víc a víc a to i přesto že jsem názor o jejich ujetosti nezměnil. Ale jde přeci o někom tvrdit že je ujetej a přesto ho mít rád ne? Alespoň oni o tom zpívaj a já jim dávám za pravdu. Impozantní show s obřím lešením, na kterým byla obří LED projekce mě naprosto odrovnala. Asi za to mohl můj stav ale chvíli jsem nechápal jak je možný že interpreti chodí "skrz" led stěnu :D... Takže za mě úžasnej zážitek už jen kvůli tomu nasazení doporučuju.
Další tu máme Cage The Elephant. Pro mě další neznámá kapela jelikož nejsem hudební nadšenec a nová muzika se ke mě dostává spíše pasivní cestou, než abych seděl u hudebních magazínů a žebříčků a objevoval talenty. Neskutečná pohodovka, ze který sálala pozitivní energie a to i pro lidi, který to nikdy neslyšeli. Ještě stojí za zmínku Kraftklub, Foster the People a Evanescence ovšem poslední zmiňovaná kapela kvůli tomu, jaká to pro mě byla kolosální nuda. Čekal jsem návrat do puberty, když Evanescence bořili hudební žebříčky a rádia. Žádná nostalgie se nekonala. Kdyby přede mě postavili rádio a pustili tam něco od nich, tak to asi výjde nastejno.
Nechci ale psát nějak rozsáhleji o kapelách. Nebudu si hrát na kritika ani na publicistu. Jde mi o něco trochu jinýho, protože postupem času už kapely tak nějak jen doplňují ten zbytek, o čem RfP je. Za ta léta jsem na festivalu potkal a poznal spoustu nových lidí a někteří, a za to děkuju, jsou mými kamarády dodnes. Jistě, člověk tam pozná spoustu takových těch známostí, který si pak přidá na FB nebo Instagram a tak nějak jen vzájemně existujou a vědí o sobě. To není nic špatnýho, ale já mám na mysli lidi, který se postupně nabalovali a střídali v průběhu let, takže když člověk jede do Hradce na fesťák, tak může předpokládat a těšit se, koho že to tam vlastně potká. A ikdyž já tyhle lidi vídám převážně jen tam, tak mi příjde jakobychom prostě jen navázali tam, kde se vloni přestalo a to mě neskutečně baví. Ta hromada dementního a podřadnýho humoru, kterej snad ani neni humorem jen prázdnýma řečma, kterýma se člověk tak nějak baví a směje se jim jen díky opojení alkoholem, ale proč ne? Bavíme jeden druhýho a o tom to je.
Takže ano, RfP je o hudbě ale stejnou měrou je i o lidech a o partě. Není to ten fesťák, kde se od rána do večera kryjou ty největší jména hudební scény, takže člověk je nucenej od poledne do noci pendlovat mezi stagema. Kepak, občas se to prostě sejde tak, že se člověk zapomene v městečku a tak nějak mávne rukou nad "headlinerem" kterej v povzdálí začíná svojí show. Příjde mi jakoby kdysi dávno měli pořadatelé tendenci dělat z RfP něco extra, a já jím to nezazlívám, je to podle mě festival v TOP3 z ČR a to dle mýho stačí. Když budu chtít něco většího vyrazím jinam.
Neskutečnou výhodou je, že je "u nás" v HK. Nebýt to tak, tak je dost možný že ten festival nikdy neobjevím nebo mu nikdy nepropadnu. I to je důvodem vysoké návštěvnosti z řad přátel a to je pecka. Takže ano, za rok pojedu zas a ne, lístek si nekoupim v první várce a proč? Nevim. Už to tak nějak patří k tý mojí tradici.
A podobnou tradici jsem tak nějak v roce 2015 započal i v Ostravě. Člověk po těch letech na stejným festivalu potřebuje okusit něco novýho aby si uvědomil, že to starý je super a chybí mu to.
Ale o tom zas někdy jindy...
...brzy protože na Colours odjíždím za 8 dní.
Další tu máme Cage The Elephant. Pro mě další neznámá kapela jelikož nejsem hudební nadšenec a nová muzika se ke mě dostává spíše pasivní cestou, než abych seděl u hudebních magazínů a žebříčků a objevoval talenty. Neskutečná pohodovka, ze který sálala pozitivní energie a to i pro lidi, který to nikdy neslyšeli. Ještě stojí za zmínku Kraftklub, Foster the People a Evanescence ovšem poslední zmiňovaná kapela kvůli tomu, jaká to pro mě byla kolosální nuda. Čekal jsem návrat do puberty, když Evanescence bořili hudební žebříčky a rádia. Žádná nostalgie se nekonala. Kdyby přede mě postavili rádio a pustili tam něco od nich, tak to asi výjde nastejno.
Nechci ale psát nějak rozsáhleji o kapelách. Nebudu si hrát na kritika ani na publicistu. Jde mi o něco trochu jinýho, protože postupem času už kapely tak nějak jen doplňují ten zbytek, o čem RfP je. Za ta léta jsem na festivalu potkal a poznal spoustu nových lidí a někteří, a za to děkuju, jsou mými kamarády dodnes. Jistě, člověk tam pozná spoustu takových těch známostí, který si pak přidá na FB nebo Instagram a tak nějak jen vzájemně existujou a vědí o sobě. To není nic špatnýho, ale já mám na mysli lidi, který se postupně nabalovali a střídali v průběhu let, takže když člověk jede do Hradce na fesťák, tak může předpokládat a těšit se, koho že to tam vlastně potká. A ikdyž já tyhle lidi vídám převážně jen tam, tak mi příjde jakobychom prostě jen navázali tam, kde se vloni přestalo a to mě neskutečně baví. Ta hromada dementního a podřadnýho humoru, kterej snad ani neni humorem jen prázdnýma řečma, kterýma se člověk tak nějak baví a směje se jim jen díky opojení alkoholem, ale proč ne? Bavíme jeden druhýho a o tom to je.
Takže ano, RfP je o hudbě ale stejnou měrou je i o lidech a o partě. Není to ten fesťák, kde se od rána do večera kryjou ty největší jména hudební scény, takže člověk je nucenej od poledne do noci pendlovat mezi stagema. Kepak, občas se to prostě sejde tak, že se člověk zapomene v městečku a tak nějak mávne rukou nad "headlinerem" kterej v povzdálí začíná svojí show. Příjde mi jakoby kdysi dávno měli pořadatelé tendenci dělat z RfP něco extra, a já jím to nezazlívám, je to podle mě festival v TOP3 z ČR a to dle mýho stačí. Když budu chtít něco většího vyrazím jinam.
Neskutečnou výhodou je, že je "u nás" v HK. Nebýt to tak, tak je dost možný že ten festival nikdy neobjevím nebo mu nikdy nepropadnu. I to je důvodem vysoké návštěvnosti z řad přátel a to je pecka. Takže ano, za rok pojedu zas a ne, lístek si nekoupim v první várce a proč? Nevim. Už to tak nějak patří k tý mojí tradici.
A podobnou tradici jsem tak nějak v roce 2015 započal i v Ostravě. Člověk po těch letech na stejným festivalu potřebuje okusit něco novýho aby si uvědomil, že to starý je super a chybí mu to.
Ale o tom zas někdy jindy...
...brzy protože na Colours odjíždím za 8 dní.
